Prudká rozkoš. Nová série erotických příběhů Violents

Hlavní hrdinka Liana je v zajetí na neznámém místě, ale únosce ji nechce zabít, ani znásilnit … chce si však s ní pořádně užít. Šlo totiž o předem naplánovanou hru, do které se však Liana dostala náhodou a nyní má být domácím mazlíčkem neznámého muže. Pokud bude poslušná, čeká ji odměna. Ale musí se mu absolutně oddat – tělem, duší, i všemi orgasmy.

Tím neznámým je Joseph, který má temnou minulost. Po smrti rodičů ho vychovávali prarodiče … a jeho kostlivcům ve skříni je násilí spojené s rozkoší. Občas si přes diskrétní agenturu objedná prostitutku na své sexuální hry. Vše je dohodnuto a žena ví, že bude unesena na 39 dní, aby plnila všechny jeho zvrácené touhy.

Tentokrát však dojde k omylu – unesou nesprávnou ženu, Liana. A ona zpočátku absolutně netuší, o co jde a do jaké hry se to dostala. No postupně se jí strach mění na závislost, protože všechny její tajné touhy se najednou stávají skutečností …

Autorka Linnea May o své knize pro slovenské čtenářky:

Prudká rozkoš z vydavatelství Ikar je originální nápad a výborně uchopena téma. Na jedné straně jde o trošku neobvyklé sexuální praktiky, ze kterých se vám budou červenat uši. No autorka výborně vykreslila postavy, které si užívají všechny fantazie a společné okamžiky. Plusem je, že jde o uvěřitelné scény nejsou přitažené za vlasy, také pořádná dávka erotiky, promyšlená a poutavá zápletka. Nakonec i happy end, to můžeme prozradit.

Linnea May ráda čte a píše o silných alfa mužích s úctyhodnými účty v bance a o intimních tajemstvích. Jejich vášnivé, ale zlomené srdce dokáže vyléčit jen chytrá, krásná a zajímavá hrdinka … ráda spletité a temné příběhy, které překračují hranice, a ráda zkoumá nejtmavší zákoutí lidské duše. Taková je i Příběh Prudká rozkoš ze série erotických příběhů Violents, Temná romance miliardáře.

Poslechněte si úryvek. Z knihy čte Dado Nagy:

Knihy, kterými žijete · Čtení z knihy prudké ROZKOŠ (Linnea May)
Začtěte se do novinky Prudká rozkoš: Liana

Byl to nejhorší týden v mém životě. Myslíte si, že zveličuje, ale není to tak. Za těchto sedm dní se všechno pokazilo. Taková je jednoduchá pravda. Je deset hodin v pátek večer a já sedím v baru v naší čtvrti, popíjím levný bourbon a lituji sama sebe. Nikdy předtím jsem na tomto místě nebyla a zdá se mi, že jsem nevhodně oblečená.

Vsadím se, že chlapi kolem mě mě pokládají za prostitutku. Ani pořádně nevím, kde jsem a jak jsem se tu ocitla. Nikdy předtím jsem nebyla v této části města. Skončila jsem tu ztracená v myšlenkách po celých hodinách bloumání po ulicích, protože jsem se nechtěla vrátit do svého prázdného bytu. Procházka mi pomohla zachovat si chladnou hlavu jako vždy. Pokud se přiženou temné myšlenky, při pohybu mě nedohoní.

Nechci jít domů a čelit hrůze posledních týdnů. Představa samoty v prázdném bytě mě vylekala, jakmile jsem vyšla z kanceláře. Rychle jsem si však uvědomila, že mám nepohodlné vysoké podpatky. Nemohla jsem si zout boty, protože bylo chladno, a tak jsem vešla do prvního baru. Do této díry.

Posledních pár hodin jsem v sobě tutlala bolest, hleděla do neznáma a nyní piji tento nechutný bourbon, protože se bojím vrátit domů. Vím, že je to smutné, ale takový je můj život. Neříkám, že předtím byl lepší. Určitě ne, ale byla jsem s ním spokojená a nechtěla jsem nic měnit. Zaprvé, měla jsem práci. Žádná rarita, ale pracovala jsem.

Nechtěla jsem změnit svět ani nic podobného, ​​platila jsem účty a ráda jsem působila na univerzitě jako sekretářka jednoho staršího profesora. Ve své práci byl brilantní, jednoduché věci však nezvládal, například odpovídat na e-maily, vytvářet prezentace v PowerPointu, hledat na univerzitním internetu.

Vše je minulost. On je pryč. Profesor Miller zahynul ponořený ve vlastním světě při nehodě, srazilo ho auto při přecházení přes ulici. Po jeho smrti skončila i moje práce. Nejenže jsem neměla čím platit šeky, ztratila jsem své bezpečí a ráj, klid a neměnnost, které jsem nabyla, odkdy jsem ze svého života vykopla Luka. Luke je můj bývalý přítel.

Sukin syn, který si do naší postele dovlekl jinou holku, když si myslel, že jsem mimo města. Ano, opravdu byl takový hloupý. Nebo jsem byla možná sprostá já, že jsem mu věřila. Asi jsem měla dávno přijít na to, že problém mého života je právě on. Nikdy nezapomenu na výraz jeho obličeje, když jsem vešla. Vrátila jsem se dřív, protože jsem už nevěděla vydržet na návštěvě u příbuzných.

Chtěla jsem ho překvapit a přinesla jsem mu oblíbenou hořkou čokoládu, abychom se usmířili po další velké hádce, kterou jsme překonali těsně před mým odchodem. Pořádně jsem ho překvapila, ale ne tak, jak jsem si představovala. Přichytila ​​jsem ho rovnou při tom, přestože právě on mě občas obviňoval, že ho podvádím, neboť mám podle něj nemocné touhy. Nikdy mi nerozuměl.